Nadpis

Hlavní hrdina s italskými kořeny Vito nemá jednoduchý život. Nejdřív vypomáhá svénové vlasti ve 2. světové válce, a když se vrátí, zjistí, že má jeho rodina dluhy. Brzy přichází na to, že práce v dNaštěstí má vykutáleného kamaráda Joea, díky němuž se dostane k podstatně lukrativnější práci. A právě tady začíná dlouhá cesta za slávou ve zločineckém světě. Ve městě jsou tři mafiánské rodiny, postupně přijdeme do styku s každou z nich.

Charaktery jsou příjemně propracované, a zatímco Joe reprezentuje výbušnost a lehkovážnost, Vito je jeho pravým opakem. Hlavní hrdina na mě po většinu času působil jako studený čumák. Se svým věčně vážným výrazem mnoho žertů netropí. Ale ani ostatní postavy nestojí stranou. Co se propracovanost osobností týče, odvedli autoři dobrou práci.

O něco hůř hodnotíme příběh, který se odehrává ve 40. a 50. létech. Nemohu se zbavit dojmu, že v pozdní střední pasáži nemá ten správný tah a věci se po dobrém začátku začínají pořádně hýbat až v závěru. První velký příběhový zvrat přišel sice brzy, a když jsem to nečekal, ale nějaký "wow moment" se nedostavil.

Na druhou stranu jsem pořád cítil jistou nedočkavost, jak se dění vyvine dál, což bylo dobré znamení. Celkově mám ale z příběhu rozporuplné pocity.

Situaci zachraňovala příběhová videa. Často nebyla nijak akční a hojně se v nich konverzovalo. Pečlivé střihy a obecně dobré "scénky", kterým nechybí špetka humoru, si zaslouží pochvalu.

Atmosféra na jedničku s hvězdičkou

Pokud mám najít jednu věc, která mě na nové Mafii zaujala nejvíc, pak je to bezesporu atmosféra. Takhle fantastický pocit z prostředí a celkového vyznění kulis jsem neměl ani nepamatuji.

Jmenujme krásně zpracované město, věrohodně působící chodce, propracované modely vozidel, četné předpřipravené (naskriptované) situace a citlivou práci s barvami. Vše korunuje výborné audio.

Město Empire Bay není kdovíjaký kolos, přesto stále objevujete něco nového. Silnice brázdí přiměřený počet vozidel a po chodnících šlape dost lidí na to, abyste všemu uvěřili. Ať už v zimě nebo na jaře, městu sluší všechny tváře a to i ta noční, kde přichází na řadu osvětlení.

Nemalou měrou dokreslují atmosféru i vynikající modely vozů, kterých možná mohlo být trochu víc. Ale ruku na srdce, dám přednost menšímu počtu krásných autíček než hordě ošklivých patlanin.

Všechny modely vycházejí ze skutečných předobrazů a tak objevíme kopie vozů značek Cadillac, Chevrolet, Dodge a dalších. Kromě zevnějšku mají auta dané i technické specifikace, s čímž souvisí i jízdní model.

Ten je značně tuhý, což bylo nakousnuto již v prvních dojmech (čtěte zde). Spoustě lidí nesedne. Zjevně se na něm podepsala snaha uzpůsobit ho konzolím standardně vybaveným ovladači s analogovými páčkami. Co si budeme nalhávat, spoustu klávesnici milujících hráčů to nepotěší.

Na chování vozidel jsem si zvykl rychle, tudíž tuhé řízení nepovažuji za zápor a dávám mu přednost před tím, aby se auta chovala jako papírové modely. Odměnou za zvládnutí těžkých bestií je skvělý pocit z rychlosti, který se projeví hlavně v několika honičkách.

Prakticky od začátku lze ukrást libovolný vůz a následně ho uložit do garáže. Pokud nás při nějakém zločinu (třeba ona krádež auta nebo rychlá jízda; projetí na červenou je kupodivu nechává chladnými) zahlédnou policisté, zapamatují si naše auto, případně i oblečení, a obnoví pátrání, projedou-li kolem nás. Existují ale cesty, jak se tomu vyhnout.

Jednou z nich je zajet do servisu, kde si lze změnit SPZ, barvu, poklice a třeba i doladit motor. Úpravy jsou na základní úrovni, rozhodně nelze mluvit o tuningu.

Velmi dobrou práci vývojáři odvedli u modelu poškození. Začíná drobnými škrábanci, pokračuje výraznými promáčklinami a končí výbuchem.

Herní náplň není bez chybičky

Výpis herních prvků, na které během cesty "za slávou" narazíme, je poměrně pestrý, avšak drží se v mantinelech žánru.

Dá se říct, že prim hraje ježdění po městě. Po většinu času je to mírumilovný přesun z místana místo, ale dojde i na zběsilé honičky, ať už s policií nebo s konkurenčními živly.

Přijdou i situace, kdy musíme cíl nenápadně sledovat. Nesmí nám ujet a ani příliš blízké sledování nepomůže. Nutno dodat, že tyhle pasáže nejsou kdovíjak objevné.

Další relativně častou činností je střílení. Zápasit s protivníky za pomoci palných zbraní mě opravdu, v herním smyslu slova, uspokojovalo. O systému krytí padlo slovo v prvních dojmech (krytí s možností schování za překážku) a nebojím se prohlásit, že právě díky němu jsou přestřelky tak zábavné.

Bez něj si ve většině případů neškrtnete. Navíc nepůsobí nijak rušivě a myslím, že s trochou přemáhání si na něj zvykne i spousta pamětníků prvního dílu.

Třetím hojným úkonem jsou pěstní souboje. Základní zpracování se povedlo, působí efektně a do značné míry je zábavné. Problém je, že situacím, v nichž promlouvají pěsti, věnovali autoři v jisté pasáži až příliš velký prostor. Dříve zábavná činnost tak začala mírně nudit.

Velmi zřídka přijde ke slovu i tiché plížení. Nějakým způsobem pamětihodná je pouze jedna pasáž (pro ty, co sledují dění: jsou to ona známá jatka), která je bohužel přehlídkou skriptů. Při prvním průchodu zajistí zajímavý pocit, ale při dalším hraní spokojenost opadá.

Mafia 2 nás po celou dobu vede za ručičku, co se herní náplně týče. Nikdo vám nezabrání při přesunu z místa A do místa B v bezcílném brouzdání po městě, celkově však je na tuto činnost kladen daleko menší důraz než u série Grand Theft Auto. Vedlejší mise nehledejte.

Po většinu času jsem byl s dávkováním akce a příběhových videí spokojen. Přestřelek a masakrování nepřátel není až na závěr nijak mnoho. Často se stáváte součástí interaktivního filmu, kdy konáte pouze věci, jež nějakým způsobem posunují příběh.

Bohužel jsem se přistihl, že mě hra začala nudit a stalo se tak právě ve chvíli, kdy jsem zaznamenal drobné zakolísání příběhu. V rámci kapitol (misí) se hojně přesunujeme z místa na místo, což mi hodně dlouho nevadilo, ba naopak. Ovšem chvíli před samotným závěrem můj "zábava metr" klesl pod únosnou hranici.

Občas si slabší chvilku vybírala také umělá inteligence. Nepřátelé na mě nepůsobili nijak idiotským dojmem (dobře, všiml jsem si dvou dočasně zaseknutých panáků), uměli se krýt a byť část jejich úspěchu lze připsat i skriptům, bojovat s nimi byla zábava.

Mírné problémy byly s parťáky, s nimiž strávíte dost času: občas lezli do rány. Vzhledem k tomu, že při zamíření na ně nelze vystřelit, si dokážete představit mírnou prekérnost nastalé situace.

Zevnějšek také na výbornou

Léta vývoje nejsou na hře příliš znát a na počítačích hra vypadá krásně. Majitelé běžnějších strojů ocení relativní nenáročnost.

Byť nevlastním žádný výkvět moderní technologie (AMD Phenom II X3 920, 2 GB RAM, ATI HD4870 512 a Windows XP) mohl jsem hrát v rozlišení obrázků v recenzi na plné detaily, jen s vypnutou PhysX podporou a vyhlazováním. Hra se hýbala nádherně a lidově řečeno jsem si chrochtal blahem.

Ohledně fyziky: ta je dobrá i bez zmíněného PhysX. Tabulky skla se uvěřitelně drolí, rohy sloupů a zdí opadávají pod náporem letícího olova a s dostatkem předmětů lze pohnout.

Herní doba

Druhá Mafie není hra bez chyb. Nejsou ovšem fatální a přenést se přes ně nedá moc práce. Přehlížet je ale nebudeme.

K herní době: příběhová linka mi na střední obtížnost (která mohla být o trochu tužší) zabrala podle herní časomíry deset hodin. Podle distribučního systému Steam, přes který titul běží, jsem u druhé Mafie strávil hodin dvanáct.

Kdybych přimhouřil oko, plácnu cosi o patnácti hodinách hraní, protože unešení atmosférou města a jeho zkoumání jsem si odbyl už v preview verzi. Tudíž žádná tragédie.

Poznámka k lokalizaci: v době testování byla k dispozice pouze verze kompletně vangličtině, tudíž nebylo možné zhodnotit kvalitu českého dabingu. Anglický je na vysoké úrovni.ocích to nevyřeší.